Cestuje ráda, ale ne za všech okolností. Novinářku, podnikatelku a vnučku Ferdinanda Peroutky Terezii Kaslovou určitě není možné spatřit, jak ráno vylézá ze stanu, ale to neznamená, že musí mít na přespání pětihvězdičkový hotel.

"Když se mohu večer osprchovat někde v čistém prostředí, tak cestuji moc ráda, baví mě to. Ať již po Česku, kde s oblibou jezdím třeba do jižních Čech nebo na jižní Moravu, nebo v zahraničí."

Během práce v obnoveném deníku Lidové noviny pobývala často ve Velké Británii a pak také doprovázela na zahraničních cestách jako novinářka prezidenta Václava Havla. Nepřekvapí, že z této doby má mnoho vzpomínek. "Bylo skvělé být v doprovodu pana prezidenta, před kterým si všichni sedali na zadek."

V současnosti cestuje především s manželem a někdy i se svými dětmi starými 38 a 39 let. Dcera, fotografka Alžběta Jungrová, si najde volno častěji, ale ani syn nepohrdne společnou dovolenou. "Být s rodinou a sdílet s blízkými věci, které se mi líbí nebo nelíbí, je pro mě hrozně fajn. Rodina je pro mě důležitá a vážím si toho, že někdy s námi cestují i dospělé děti," říká. Na takovou oddychovou dovolenou si každý ještě bere sebou knihy. "Takže třeba jen čteme a mlčíme, i to je hezké."

Co si naopak nedovede Kaslová představit, je okružní cesta lodí po moři. To by neabsol­vovala ani zadarmo. "Proti lodím jako dopravnímu prostředku nic nemám, ale loď jako místo dovo­lené nikdy."

Velká Británie: Druhý domov nikdy nezklamal

jarvis_59259ce9498ea3cb3ab70ff8.jpeg
Foto: Shutterstock

Dirigent Libor Pešek, který působil jako umělecký ředitel a šéfdirigent Královského filharmonického orchestru v Liverpoolu, o své přítelkyni Terezii Kaslové tvrdí, že někdy v minulém životě žila ve Velké Británii. Vysvětluje tak její enormně silný vztah k této zemi.

ekonom

Tento článek vznikl pro časopis Ekonom. Předplatit si ho můžete zde.

"Už při první cestě do Británie na přelomu 70. a 80. let jsem měla pocit, že se vracím domů," říká Kaslová. "Ta země mě nikdy nezklamala, je to moje srdeční záležitost," dodává. V 90. letech tam hodně jezdila pracovně jako novinářka, posledních 15 let míří na ostrovy soukromě. "Líbí se mi Británie jako barevná země, ale i lidé − Britové, Skotové, Angličané, Irové. Mám ráda jejich smysl pro humor, nadhled, jsou poměrně vstřícní a tolerantní," míní.

Vzpomíná na příhodu, která vystihuje, jaký dojem na ni země dělá. Při cestě londýnským autobusem pozorovala dialog dvou cestujících. Jedním byla stará paní připomínající slečnu Marplovou a druhým potetovaný mladík. "Jeho bych se až bála, ale s tou šedovlasou stařenkou klábosili v naprosté pohodě." Kdykoliv sama stojí někde v Británii bezradně, vždy jí někdo nabídne pomoc. "Ta země je kombinací všeho, co vytváří úžasný celek," říká.

Nový Zéland: Země snů, kde koukáte s otevřenou pusou

jarvis_59259ce9498ea3cb3ab70ffc.jpeg
Foto: Shutterstock
Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se