Ondřej Sokol přichází pozdě. A přichází unavený. Nicméně nevšimnete si toho, dokud se s vámi neusadí v šatně divadla v Holešovicích, kde se natáčí populární televizní pořad Partička, a nesundá sluneční brýle. Když vidím jeho kruhy pod očima, docela ho začínám obdivovat.

Za několik desítek minut začne s kolegy Chmelou, Genzerem a Suchánkem improvizovat, a to dostatečně dobře, aby se z toho daly sestříhat dva díly úspěšného televizního pořadu. K tomu všemu hraje a režíruje v pražském Činoherním klubu, některá dramata si i sám překládá.

Zrovna nedávno tam měla premiéru jeho inscenace Pinterovy hry Zrada. A zmínili jsme, že před pár měsíci dokončil film Krásno, který napsal, režíroval a nakonec se do něj i obsadil? Jestli má někdo právo na kruhy pod očima, mírné zpoždění a privilegium ujídat během rozhovoru z přineseného fastfoodového pytlíku hranolky, jestli někomu odpustíme, že s tím rozhovorem ani nezačne, dokud nevyloudí ze člena štábu cigaretu (kterou si před zapálením olízne), tak je to Ondřej Sokol.

Nakonec začne poznámkou, která u herce překvapí: „Dejte si ten diktafon blíž, já mluvím hrozně potichu.“