Jídlo chudých pastevců, ale i ozdoba měšťanských stolů či dvorních tabulí. Napříč historií guláš vždy dokázal nejen zasytit, ale i uspokojit naše gurmánské choutky. Dodnes je jistotou i národní pýchou podávanou například při státních návštěvách. Takový náš pěkný český gulášek se silnou masovou chutí, hebký, sametový, lesklý, s majoránkou, kmínem, paprikou i pepřem, doplněný nadýchaným knedlíčkem, to je majstrštyk.

Udělejme si teď malou odbočku. Do prezidentské kuchyně nedávné minulosti a ke guláši, jaký miloval a taky vařil Václav Havel, nejradši pro přátele na Hrádečku. Přezdívalo se mu šavle meče, protože pan prezident miloval pepř. Jeho proslulý guláš po burgundsku, který zaléval hojně vínem a ještě víc kořenil, rozhodně nebyl pro žlučníkáře ani pro slabé povahy.

"Nevím, nakolik to bylo poživatelný, protože on se držel své záliby, řekněme, v pikantní chuti. A tak bylo málo lidí, kteří to mohli jíst. Všechno totiž doháněl pepřem. Na stole měl čtyři druhy a sypal to tam, aniž by to ochutnal. Co on dokázal všechno smíchat dohromady! Nad tím jeho receptem jsem si říkala: Proboha, jak tohle může chutnat," vzpomínala prezidentova kuchařka Čirina. V Havlově přístupu se ale odráží mnohé ze spletité historie, jíž si onen pokrm prošel.

Slovo týdne

Csipetke

jarvis_58aee207498ec9090173d3b1.jpeg

◼ Čipetke neboli počeštěně čipetky jsou malé nočky, které Maďaři většinou podávají jako přílohu ke svým perkeltům, ale i k dalším gulášům konzistence omáčky, nikoliv polévky.
◼ Připravují se z vajec, polohrubé mouky, soli a vody, z vypracovaného těsta se vyválí válečky a uždibují se, případně krájí malé kousky, které se rychle zavařují do vody. Když vyplavou, je hotovo.
◼ Tedy ne úplně, pak je ještě třeba mírně je v servírovací míse omastit sádlem nebo máslem, aby se neslepily. Nic nového pod sluncem, ale jako gulášová příloha skoro stejně dokonalé jako naše nadýchané knedle.
◼ A plzeňské na spláchnutí.

Od snídaně po večeři

Prapůvod hledejme na maďarských pastvinách, kde už v devátém století sloužilo maso pražené s divokou cibulí k obživě pastevců dobytka (gulyasů). Když v 15. století ovládli území Turci, kteří ovšem už také vařili podobný pokrm, přidala se paprika − v Maďarsku od té doby hlavní zahušťovadlo (nepoužívá se nikdy mouka) a základní ingredience, tedy vedle cibule a masa. Ty se dávají v poměru půl na půl, pro správnou nasládlost.