Jsou vína, která když vám někdo nalije do skleničky, je to láska na první pohled. Nebo spíš na první přivonění či první ochutnání. Ale víno není jen o smyslech, ale i o lidech a příbězích. O těch někdy ještě víc. A pak už se člověk nesmí řídit jen svými chutěmi a preferencemi, ale má se vydat vstříc dobrodružství! Díky vínu jsem poznala spousty zajímavých lidí. Víno, to jsou i vzpomínky schované v lahvi. Máme-li chuť, můžeme si je nalít do skleničky a znovu vychutnat.

Nedávno jsem dostala lahev vína od jednoho dovozce. Obvykle takové dárky odmítám, protože píši nejradši o vínech, která jsem sama pro sebe objevila, a ne o těch, která − obrazně řečeno − objevila mě. Ale když jsem zjistila, že na webových stránkách tohoto dovozce je jen tohle víno, jedno červené a jedno bílé, vzbudilo to mou zvědavost. To se přece nemůže vyplatit! Za tím musí být nějaká vášeň!

A byla. Il Gufo není vlastně ani typické vinařství, ale velká farma v Toskánsku, která pěstování a výrobu vína nabízí jako zážitek pro své hosty. Chianti z Il Gufo proto nekoupíte v obchodních řetězcích a obvykle ani v restauracích. Musíte mít štěstí a natrefit na něj v malých, specializovaných vinotékách. Anebo si ho, jako v případě českého dovozce, sami objevit a částečně si ho vypěstovat a vyrobit. "Ochutnat po roce plody vlastní, fyzicky dost náročné práce je neuvěřitelný zážitek," poznamenal k tomu dovozce. V Česku víno prodává ve velmi limitovaném množství.

Věřím! Pro něj bude Chianti "Il Gufo" 2015 vždy připomínkou toskánského slunce, odpoledního větru ve vlasech na vinici a vůně potu po celodenní práci. Závidím mu to! Pro mě je příjemným červeným s čerstvými záblesky malin, aromatem sušených borůvek a delikátní chutí třešňové šťávy, s krátkou nekomplikovanou dochutí.

A připomínkou, že začalo jaro a letní dovolená je zase o kousek blíž.