Usměje se, ale pak rezolutně prohlásí: "O tom roce nebudeme mluvit, ano?" Stojíme ve sklípku jeho vinařství v městečku Rossatz nedaleko břehu Dunaje. Karl Supperer nalévá své první letošní mladé víno, "müllerku" z vinice Höckgarten. Je sice teprve poledne, ale "porce" ve skleničkách jsou víc než slušné. Vinař pije s námi, jak se sluší a patří. Před obědem jsou chuťové buňky nejvnímavější. Tak proč si to neužít?

Řeč je o "dobrých" a "špatných" ročnících. Jak totiž hlavně francouzští vinaři varují, letošní úroda by mohla být z hlediska kvantity produkce možná nejhorší od 60. let. Za víc než půl století! Rakouského Wachau se to však netýká. Rokem, "o kterém se nemluví", je tady 2014. "Tehdy v červenci začalo pršet a přestalo v prosinci. Rok 2017 je naopak skvělý. Bylo hodně sluníčka a tepla, a víno si přitom zachovalo kyselinku. Však ochutnejte!" říká.

Sklizeň odrůdy Müller Thurgau, která je ve Wachau trochu ve stínu veltlínu a ryzlinku, začala na vinici Höckgarten 5. září. Týden se sklízelo, pak byla týden přestávka. A od té doby se sklízí až do konce října. Vysoký brýlatý třicátník řídí menší rodinné vinařství, s jediným zaměstnancem a produkcí kolem 55 tisíc litrů vína ročně. Letos jich však bude možná o 10−15 tisíc víc. Prostě dobrý rok.

A víno ve sklence to potvrzuje! Barvu má bledou, s načervenalými záblesky. Na nose zalechtá bílými hluchavkami a slabým závanem jasmínu. Chuť má milou a zralou, po meruňkách a bílém pepři. Na to, že je to víno mladé, se až překvapivě zakulacuje. A nechybí již zmíněná kyselinka a jemný náznak minerality. Dochuť je krátká jako mávnutí proutku. Jestli si dát sklenku lehkého vína před obědem, pak je to určitě tohle!

Dlouho jsem nepila tak rozdováděné, přitom "dospělé" mladé víno. Při slepé degustaci bych jeho mladost asi ani nepoznala. Ale i tak bych ho chtěla mít na stole třeba s martinskou husou. Supperer Muller Thurgau Ried Höckgarten 2017 je za šest eur od vinaře skvělá volba.