Do vinohradského podniku Monolok cafe chodí Tomáš a Zuzana Babincovi poměrně často. "Mají tu výborné lívance a omelety," pochvaluje si Tomáš. Vášeň pro dobré jídlo ostatně mladý pár motivovala k tomu, aby začal vyrábět Čongrády – tradiční domácí paštiky a další masové speciality. Na otázku, jak se z rodné Trnavy ocitli v Praze, má usměvavý mladík svéráznou odpověď: "Přijeli jsme autem, po D jedničce." A podobně přímočará jejich cesta skutečně byla.

Poznali se díky společným přátelům a od té doby jsou pořád spolu – a na nervy si prý nelezou. Možná proto, že jsou každý jiný. "Já jsem workoholik a současná práce se mi hodně promítá do soukromého života. Zuzka to umí krásně utnout. Máme dvě děti, ale já občas říkám, že máme tři. Firmě jsme obětovali spoustu času a vybudovali jsme ji od nuly, to pro mě hodně znamená," přiznává Tomáš s tím, že by občas možná mohl trochu zvolnit.

Touha objevovat

Vystudovaného fyzioterapeuta, příležitostného grafika a fotografa Tomáše uhranula gastronomie už jako malého kluka, nikdy předtím se jí ale profesionálně nevěnoval. "Ještě když jsme bydleli na Slovensku, zkoušel jsem psát amatérský blog o jídle, což tehdy ještě nikdo nedělal. Dneska jsou blogeři všichni," vypráví. Problém byl i v tom, že gastronomická scéna na Slovensku nemá tolik podporovatelů jako ta česká.

"V Trnavě jsme měli úplně jiný život. Volné chvíle, kterých moc nebylo, jsme trávili hlavně s rodinou a přáteli a dojížděli jsme pracovat do Bratislavy, kde jsme byli od rána do večera," vzpomíná drobná blondýnka Zuzana, původně stavební inženýrka. Do Česka je přivedla touha objevovat. "Bratislava je strašně maličká. Když jsme zase jednou stáli v koloně, řekli jsme si dost a pronajali si byt v Praze."Tomáš Babinec

Tomáš doma často vařil už tehdy a své umění pravidelně představoval na svém blogu. V jednom ze svých článků napsal o tom, jak spolu se Zuzaniným dědečkem Štefanem Čongrádym, jehož jméno dnes rodinná firma nese, vyráběl paštiky. "Kamarádi se toho chytli a chtěli je ochutnat. Tak jsme jim je uvařili a byli nadšení," vybavuje si první "várku" paštik mladý podnikatel.

Se svými výrobky se dvojice přihlásila na kulinární trh Apetit piknik. "Navařili jsme jich asi 300 a mysleli si, že je budeme dojídat ještě rok potom. Jenže ony se za tři hodiny vyprodaly a ještě nás vyhlásili prodejcem ročníku," naznačuje Tomáš impulz, který mu vnukl myšlenku, že by Čongrády mohly na trhu uspět.

Risk, který vyšel

Před čtyřmi lety se tak pustili do společného podnikání. "Kdybychom měli gastronomické vzdělání, asi by ten byznys vypadal trochu jinak," připouští Tomáš. Takhle se oba učí za pochodu. Opustit původní obory a vrhnout se do gastronomie bez zkušeností byl velký risk. Emoce ale převážily a sázka vyšla. "Na druhou stranu jsem si ze začátku naivně myslel, že si budeme jen tak vyrábět paštiky a na blog psát v superlativech. Realita byla samozřejmě jiná," popisuje, jak ho překvapilo kvantum administrativy spojené s prodejem, zavážkami a celkovou organizací. 

Začínali ve dvou, dnes už ve výrobě pár zaměstnanců mají. Místo, kde tradiční paštiky a masové výrobky nyní vznikají, navíc leží až v Ležkách u Lubence, na západě republiky. "Myslím, že firma jako ta naše nepatří do prostředí velkoměsta, protože odkazuje k vesnickým zabijačkám a přírodě," shodují se její zakladatelé. Do Ležek sami často jezdí a Tomáš pravidelně obléká bílý plášť. "Hrozně mě to baví, je to ruční práce. I Zuzčin dědeček měl paštiky jako svoje hobby."Tomáš Babinec

Zákazníků je naopak nejvíc ve velkých městech a jak podnikatelé říkají, je potřeba je najít a nezklamat. Čongrády tak můžete potkat na různých farmářských trzích jak v Praze, tak v Plzni, kam prý Tomáš jezdí úplně nejraději – paštiky a pivo jdou totiž krásně dohromady. "Rádi naše výrobky prezentujeme osobně a přibližujeme lidem naši filozofii a příběh."

Na samém počátku byly tři druhy: játrová paštika, bůčková a lunchmeat. V současnosti je výrobků osm a v plánu jsou další. Chystají například experiment s hotovými jídly, která by si člověk mohl jen ohřát. Spolupracovat by autoři chtěli s podniky, kde není prostor pro velké vaření, jako jsou třeba vinotéky a pivotéky. "Je pravda, že konzerva se všeobecně nepovažuje za atraktivní obal, ale my jsme s ní velmi spokojení. Je ekologická, recyklovatelná, skladná, dobře se s ní manipuluje a je součástí naší značky. Pracujeme ale také na skleněných verzích," říká Zuzana, která se stará o administrativu a organizaci firmy. Tomáš zase osobně vymýšlí všechny receptury.

Rodinný byznys

Do výroby se občas zapojují i jejich dvě malé děti, které prý paštiky milují. "Pořád se motají v kuchyni a chtějí pomáhat, takže je někdy vezmeme na 'brigádu'. Bylo by skvělé, kdyby se jednou zapojily do rodinného byznysu a pomohly by jeho udržitelnosti."

Pointu lokálnosti a tradice manželé dodržují i co se týče surovin. "Úplně na začátku jsem měl skutečně naivní představu, že budeme mít i svou vlastní farmu se zvířaty. Ale to bychom tehdy a asi ani teď nemohli zvládnout," přemítá Tomáš. Proto spolupracují s lokálními dodavateli, aby cesta surovin k jejich zpracování byla co nejkratší, a raději podporují další malé podnikatele s podobnou myšlenkou.

Nejjednodušší cestou k Čongrádám je e-shop, kromě zmíněných farmářských trhů se usadily také v regálech obchodní sítě My Food, dříve Sklizeno. "Jdeme po malinkých krůčcích a všechno se vyvíjí postupně," vysvětluje Zuzana a dodává, že po čtyřech letech už ve všem snad začínají mít pořádek. "Už to není ten počáteční hurá systém. Samozřejmě děláme chyby, ale máme zdravě sebekritický přístup a učíme se z nich. Firma je prostě off-line strategická hra." Ačkoliv měsíčně vyrobí kolem sedmi tisíc kusů paštik a dalších masových dobrot, stále jim chutnají. A asi jen tak nepřestanou.